Dám vám velmi účinný recept, jak „co nejdříve onemocnět“: prostě jděte a snažte se řešit cizí problémy!
Nedělám si srandu! Vždy se snažit přijít s řešením problémů, které nejsou vaše, je nebezpečná cesta. proč tomu tak je? Za prvé proto, že sídlíte v energetickém poli jiné osoby a nepatříte tam. Za druhé, protože když jste v energetickém poli jiné osoby, kam nepatříte, nemůžete být přítomni ve svém vlastním energetickém poli. Takže uděláte dvě chyby současně.
Vždy se zeptejte sami sebe: “Čí problém to vlastně je?” Pokud je odpověď „jeho“ nebo „její“, nepleťte se do toho! Nikdy nepomáhejte, pokud jste o pomoc nepožádali! Hovoříme samozřejmě o osobních záležitostech, ne o situacích ohrožujících život. Pokud vyhoří sousedův dům, musíte okamžitě poskytnout pomoc. Nebo pokud někoho srazilo auto, nemusíte nejdříve zjišťovat, čí problém je. V takových případech instinktivně pomáháte.
Ale ve všech ostatních situacích se vyhněte problémům, které nejsou vaše! Pouze pokud opravdu toužíte nést na svých bedrech obrovskou zátěž, pouze pokud vás baví nosit těžké břemeno a mít bolesti zad, pak byste se měli stále snažit řešit problémy jiných lidí. Zlaté pravidlo pro ty, kteří mají tendenci příliš pomáhat, zní: nepomáhat vůbec! Pokud nejste výslovně požádáni o pomoc A pokud na to máte chuť! Ve všech ostatních případech druhému ve skutečnosti nepomáháte, ale zasahujete do něj.
Většinu času, když někomu pomáháte, je výmluva, abyste se mohli zaměstnat a zapomenout na prázdnotu ve vás. V tomto případě „používáte“ toho druhého k vyplnění své vlastní prázdnoty. V jiných případech může být chtít pomoci kontrolním mechanismem. Tím, že druhému pomáháte, tomu druhému vlastně zatemňujete život. Kolik matek pere prádlo svého syna i po jeho třicítce? Kolik matek nadále zastiňuje životy svých dospělých dětí? Maminka by se měla vrátit ke svému vlastnímu životu a dát svým dětem prostor, aby vyrostly a objevovaly samy sebe. Jste-li vždy po jejich boku, vždy jim pomáháte, vrháte na jejich životy stín, protože blokujete část slunečního světla. Udělejte si místo a nechte je nerušeně vyhřívat na sluníčku.
Nepomáhejte, pokud o pomoc nepožádáte a vy opravdu nemáte chuť podat pomocnou ruku. Nenabízejte pomoc, nechte toho druhého požádat vás. Pokud neustále nabízíte pomoc, bráníte ostatním získat potřebné a cenné zkušenosti s učením: musí se naučit řešit problémy sami. Musí se naučit, jak vyrábět vlastní energii. Pokud jste stále poblíž, nikdy se nebudou obtěžovat hledáním kreativního řešení svých problémů, protože jim bráníte stát se dospělejšími a nezávislejšími.
Někteří lidé se vždy vměšují do záležitostí druhých lidí pod rouškou pomoci. Ale jsou i lidé, kteří vždy hledají jiné, aby jim pomohli, místo aby to dělali sami. Pokud lidé, dokonce i ti blízcí, vždy čekají, až jim pomůžete, řekněte „ne“, pokud si myslíte, že by se z této šlamastyky měli dostat sami. Zní to trochu drsně, já vím. Ale nechat své dospívající nebo dospělé děti, aby se potýkaly s řešením svých problémů samy, je akt lásky! Možná vás teď bude bolet srdce, ale také víte, že když je necháte dělat věci samy, dostanou tu nejcennější lekci: “To všechno zvládnu sám!”
Ustupte tedy stranou a nechte je objevit svou vlastní vnitřní sílu. Pozorujte, sledujte, buďte připraveni, pokud se věci vymknou kontrole, ale nepřekážejte. Krutě řečeno: to není váš problém, to je jejich! Vaše srdce může krvácet, ale neplaťte nájem za svého 25letého syna. Ať si najde práci sám. Nedávejte mu práci ve stejné bance, kde pracuje tatínek! To by bylo příliš snadné a potvrdili byste jeho myšlenku, že táta je vždy poblíž, aby zaplnil prázdná místa. Ne! Milý syn, měl by se sám naučit zaplňovat prázdná místa. Pokud musí na konci měsíce pracovat v továrně, aby zaplatil účty, ať to udělá. I když vás to bolí dívat se na tuhle hru, a i když je to těžké i pro něj. Neberte mu tuto důležitou příležitost k učení! Milovat není totéž jako pomáhat. Ustoupit stranou je mnohem víc akt lásky, než být pořád tam, abys dělal to, co si myslíš, že oni nemohou!
Jejich sebevědomí roste se schopností řešit problémy úplně sami. Nepřipravujte je o tuto příležitost. Zeptejte se sami sebe: “Čí je to problém?” NEJSTE to vy, kdo řeší problémy svých dětí! Ať to udělají! Nechte je pocítit, o čem život skutečně je, a nechte je pocítit uspokojení z toho, že mohou nacházet vlastní řešení.
Nepleťte se do problémů jiných lidí. Váš šéf, kolegové, manžel, tchyně, přátelé a děti, ať si všichni najdou vlastní řešení. Jejich problémy jsou jejich, ne vaše! Správná řešení by měla pocházet od nich, ne od vás! Ušetříte tak spoustu energie a můžete pokračovat ve svém vlastním životě. Snažit se řešit problémy, které vám nepatří, je rychlá vstupenka do těžké únavy a deprese! Nemusíte do toho zasahovat a ani byste neměli. Dejte každému svobodu řešit své vlastní problémy. Ty taky? Vyřešte si to sami! Nemáš nějaké problémy? Díky bohu za to! Nyní pokračujte a ŽIJTE!