Potápím se od roku 1993 a i když se nemohu potápět zdaleka tak, jak bych chtěl, byl jsem na dobrém výběru potápěčských lokalit po celém světě. Miluji sdílení příběhů a zkušeností, takže zde je můj názor na některé skvělé potápěčské lokality, na kterých jsem byl. Snažil jsem se zdůraznit to, co mi na každém webu připadalo nejzvláštnější. Každý má samozřejmě od ponoru jiná očekávání, ale věci, které se mi na těchto stránkách líbily, jsou věci, které jsem na mnoha jiných místech nenašel.
San Carlos, Mexiko – Cortezovo moře:
Udělal jsem sem potápěčský výlet s živým na palubě a udělal jsem asi 24 ponorů za pět dní. San Carlos byl náš výchozí bod, asi v polovině cesty na mexické straně zálivu Baja nebo Cortezova moře. Udělali jsme to v březnu, takže teplota vody byla chladných 55 stupňů, ale 11mm neopren tento problém vyřešil. Potápěli jsme se všude, v podstatě v přímé linii vedoucí na západ od San Carlos až na stranu Baja. Kolem “útesů”, které opravdu neměly moc života, jen kameny, bylo docela slušné množství ryb. Ale skutečným lákadlem byl vzácný mořský život, který jinde běžně neuvidíte. Viděli jsme žraloky černocípé, rejnoky, chobotnice a spoustu lachtanů. Bylo tam také několik dobrých umělých útesů (tj. vraků), které byly poměrně snadným ponorem ve výšce asi 80 až 100 stop.
Celkově tam bylo skvělé potápění, ale musíte vydržet studenou vodu. Také útesy nejsou příliš velkolepé a ryby nejsou hojné, ale věci, které vidíte, jsou opravdu skvělé a je těžké je najít jinde.
Ostrov Roatan, Honduras:
Udělal jsem zde dva ponory, na pláži Coral Cay. Neznám názvy míst, protože jsem se potápěl s neanglicky mluvícím rybářem (nedoporučuje se). Voda byla skvělá, 85 stupňů po celý rok, ale viditelnost byla jen asi 100 stop, ale myslím, že to bylo způsobeno drsnou vodou (asi 6 stop vlnění).
Tento ponor byl nejlepší „terénní ponor“, jaký jsem kdy udělal. Nebylo tam moc ryb, ale stěny a útesy byly neuvěřitelné. První ponor byl na stěně od 60 stop do 180 stop. Bylo tam několik velkých rejnoků a hejna kaniců, ale co upoutalo mou pozornost, byla pouhá velikost zdí. Byly zcela pokryty útesovým životem a všude byly krásné barvy. Bylo zde mnoho roklí a jeskyní, které bylo třeba prozkoumat, a přestože bylo dno stěny v 55 metrech mimo dosah, bylo vždy vidět, díky čemuž se stěna zdála obrovská v perspektivě.
Britské Panenské ostrovy:
Udělal jsem dva ponory v BVI Je to krásné místo i nad vodou, ale pod ní je to velkolepé. Voda je dostatečně teplá pro kožní potápění a viditelnost je minimálně 30 metrů.
První místo, kam jsem se ponořil, se jmenovalo “Dead Man’s Chest” na cípu Peter Island. Jednalo se o náročný ponor kvůli velmi silným vlnám, dokonce až do výšky asi 12 metrů. Místo je soustředěno kolem pěti „prstových“ stěn, které klesají z povrchu do výšky asi 40 metrů. Je to skvělé potápění na stěně se spoustou říms a děr k prozkoumání a dobrou viditelností v každé hloubce. Korál je zde kvůli vlnám méně hojný, ale kolem stěn čmuchá docela dost tropických ryb. Samozřejmostí jsou všudypřítomné barakudy, skaláry, papoušci atd. Velmi dobrá lokalita pro potápění na stěně, ale dostupná pouze lodí.
Druhým místem byl bariérový útes těsně na východ od Virgin Gorda, který mnozí označovali jako „hořký konec“. Byl to skvělý útesový ponor se snadnými mělkými ponory na západě a hlubšími, ale silnějšími vlnami na východě. Zde se na bariérový útes dostanete ke krmení značné množství větších hlubokých ryb a často zde uvidíte žraloky a rejnoky. Buďte si však velmi vědomi ohnivého korálu, jednou jsem se s ním zabýval, což způsobilo vyrážku po dobu jednoho týdne.
Cozumel, Mexiko:
Tohle byl nejlepší ponor, jaký jsem kdy udělal. Voda měla vlahých 85 stupňů a viditelnost byla neomezená. Cozumel nabízí nejvyšší kombinaci živého útesu a hojnosti ryb, s jakou jsem se kdy setkal.
Můj první ponor byl u stěny San Francisca, 60 stop pokles přímo dolů do 1800 stop. To samozřejmě umožňuje velké hluboké ryby, které se přiblíží ke stěně, stejně jako typické útesové ryby. Druhý ponor byl u Paradise Reef, který byl nejhlubší 18 metrů.
Útesy byly 100 procent pokryty všemi druhy korálů, houby a vějíře, o kterých vím. Krásné barvy a život na velmi zdravém útesu, a to jen 4 roky poté, co ho zdecimoval hurikán. Všude byly ryby a viděli jsme i velmi vzácné a zajímavé ryby. Byli tam mořští hadi, úhoři, humři, krab skalní a dokonce i mořský koník (prvního, kterého jsem kdy viděl), a našli jsme v díře schovaného žraloka.
Cozumel bylo jediné místo, kde jsem se potápěl, s nádhernými útesy a množstvím ryb (obvykle narazím na jedno nebo druhé). Vřele to doporučuji jako místo pro potápění a nemůžu se dočkat, až půjdu znovu.
Puerto Vallarta, Mexiko:
Potápění zde bylo to, co považuji za „typické“ potápění v Mexico Pacific. Není toho moc k vidění, ale to, co vidíte, je opravdu skvělé. Bylo tam pár normálních útesových ryb a relativně zdravý útes, ale většinou kámen. Viděli jsme murény, mořské želvy, mořské hady a hráli si s nafouknutou rybou. Voda byla dostatečně teplá na krátký neopren, ale doporučil bych tenký celý oblek. Viditelnost byla skvělá a dobré věci k vidění byly relativně mělké, 40 až 60 stop, takže to byl snadný ponor pro začátečníky.