Kempování v Minnesotě může být relaxační a tiché, stejně jako vzrušující, v závislosti na tom, co hledáte. Od rychle tekoucích peřejí státního parku St. Croix po krásné vodopády Gooseberry Falls a dolů do oblasti Boundary Waters Canoe. Je toho hodně k vidění a dělání, stačí si vzít stan a pár zásob a nádherný víkend je na světě, hledejte acháty, tlouště a krásné ptáky a možná i nějaké divoké medvědy, vlky, kojoty, bobry, jeleny běloocasé. . Jedním z kempů, který je známý svou populací jelenů běloocasých, je státní park Jay Cooke. Jeleni považují tuto skálu na řece St. Louis za dobré místo k zimnímu spánku, stejně jako 45 dalších druhů savců.
Domorodí Američané zjistili, že řeku St. Louis nelze splavit na kánoi, a tak kolem ní umístili 6,5mílové nosné vlny. Později obchodníci s kožešinami a cestovatelé používali stejnou portáž a ta se spolu s několika dalšími portami stala známou jako Grand Portage. Jakmile vlak přijel, bylo jeho použití rychlejší a bezpečnější a přejezdy zarostly a nevyužívaly se. V roce 1915 pensylvánský finančník Jay Cooke, který vybudoval nedalekou St. Louis Power Company, a Northern Pacific Railroad daroval 2 350 akrů půdy státu Minnesota, přeměnil jej ve státní park a postupem času stát přidal další výměra parku na jeho současnou velikost 8 818 akrů.
Seismická aktivita je zodpovědná za strmě nakloněnou břidlici, droby a obnažené hnědé kameny, což z nich dělá pokladnici informací pro studenty geologie na mnoha státních univerzitách. Velké tmavé skalní útvary vyčnívající ze země vám dávají pocit Skalistých hor, což evokuje spoustu zábavy a dobrodružství pro ty, kteří nežijí v hornaté oblasti. S trochou fantazie můžete vylézt na Mount Everest se sirem Edmundem Hillarym.
Ve 30. a 40. letech 20. století byly na pozemku zřízeny dva různé tábory CCC (Civilian Conservation Corps.), které jsou zodpovědné za vybudování inspirativního visutého mostu a dalších piknikových zařízení v parku. Fasády těchto staveb jsou vyrobeny z místního čediče, který se zde nachází. Houpací most byl částečně zničen během povodně v roce 2012, ale od té doby byl opraven a je opět v provozu pro ty mladé jedince, kteří jsou pronásledováni masajskými válečníky velkou propastí s pouhými minutami, aby je dohnali. Přirozeně by válečníci přeřízli lana podpírající most a pouze s Tarzanovou pomocí můžete bezpečně přejít. Sheesh, to bylo blízko!
Existuje více než 50 mil turistických stezek, z nichž některé se znovu připojují ke státní stezce Willarda Mungera. S trochou fantazie se můžete stát obchodníkem s kožešinami Coureur des bois, který brázdí drsnou zemi s 90kilogramovým balíkem kožešin visícím z vašeho praku na nově zrekonstruovaných stezkách.
Bylo to na začátku 70. let, kdy jsme si jako rodina udělali víkendový výlet do Jaye Cooka, samozřejmě s námi cestoval Kobra, vedoucí mého otce, který byl obvykle přivázaný k piknikovému stolu v kempu. Cestovala s námi i jedna maminčina kolegyně Florence. Florence byla velká stará dívka, která milovala tehdejší stylové muumuus. Úhledně sbalila svůj velký starý kombík se vším svým kempingovým vybavením a nakláněla se přes zadní výklopné dveře, aby se pokusila vyložit. Když se Kobře náhle rozzářily uši, když zaslechl rozruch poblíž Florencina auta, tiše sledoval, jak Florence za ní bouchla do vzduchu a řekla Kobře, aby ho vzala ven. Co? Neudělal nic a navíc byl od ní docela daleko. Florence znovu udeřila do vzduchu a řekla Kobře, aby to srazila, tentokrát o něco pevněji. Kobra zavrtěl hlavou, trochu frustrovaný z toho, že je obviňován z něčeho, s čím nemá nic společného. Potřetí byl Florencein hlas trochu pronikavý. Když se otočila, mimoděk si všimla, že v kempu je naproti ní Kobra, tak co ji trápí? Podívala se dolů a vykřikla, tady spěchala přes silnici a do příkopu byl viník, pohledný mýval ještě zvědavější než Kobra.
Později toho večera, za soumraku, se tábořiště začalo usazovat, mohli jste se podívat přes mýtinu a vidět rodiny opékající marshmallows, někteří tiše zpívali táborové písně, někteří jen na návštěvě, byla to poklidná scéna z obrazu Terryho Redlina. Tiše za námi jsme uslyšeli kroky a pak dunivý smích. Otočili jsme se a k našemu překvapení byl Strážce hned za námi. Řekl: “Toto je noční čas, který mám nejraději, čas, aby začala zábava… podívej.” K našemu velkému překvapení zakřičela rodina nejblíže k vnějšímu obvodu a celá jejich skupina vyskočila na svůj piknikový stůl, pak další rodina, pak další v přímé linii napříč kempem od západu na východ, jedna za druhou křičela a skočili na jejich piknikový stůl. Co se teď stalo? “To by byl můj Fred, trochu rozvíří kemp, nemyslíš?” vysvětlil Ranger klidně. Ale kdo byl Fred? Mlčky jsme sledovali, jak se Strážce potuluje směrem k nejvýchodnějšímu táboru, pak se přikrčil a poklepal na zem vedle sebe a zpod nejvýchodnějšího piknikového stolu vyklouzl krásného černobílého skunka. Není divu, že se všichni snažili posunout nahoru. Strážce parku pak představil Freda táborníkům a všichni se dobře zasmáli. Když k nám Strážce přivedl Freda, můj táta měl to štěstí, že ho držel, od té doby, co chtěl vlastního šmejda, ale máma s tím nesouhlasila.
Kempování je dobrým zážitkem pro rodinné stmelení nebo časem, kdy si můžete odpočinout a užít si přírodu a znovu se spojit se svým partnerem nebo partnerem. Po dlouhém, hektickém týdnu jsem se cítil obzvlášť vyčerpaný, sbalil jsem si nějaké vybavení do svého stanu pro 4 osoby, popadl rybářský prut a strávil víkend sám v parku. Když jsem tu neděli šel domů, cítil jsem se osvěžený a obnovený a dobře, co jsem udělal, a mohl jsem pondělku čelit s úsměvem. V přírodě je něco energizujícího, co jen tak za televizní obrazovkou nebo monitorem počítače nenajdete. Pamatuješ, když nás máma vyháněla ven? Moje máma říkala “…abych ten smrad sfoukl.” No, když jsme se vrátili do domu na večeři, cítili jsme se lépe, rychle jsme dokončili své práce a pak jsme se vrátili ven až do spaní. Lépe jsme se vyspali a škola nebyla taková útlum, byla to zábava. Vyrazte do přírody a osvěžte se. Příště myslím, že se s vámi podělím o něco z Yellowstone