Minulý víkend jsem se zúčastnil lékařské mise v Tinalmud, Pasacao, Camarines Sur, vzdáleném barangay dostupném pouze lodí přes záliv Ragay podél pobřeží poloostrova Bicol. Kromě uvítací přestávky od téměř 24/7 fungování internetu mi tato příležitost poskytla také vzácnou příležitost osobně potvrdit, že žraloci velrybí (Butanding), kteří jsou lidmi z Donsol Sorsogon považováni za „dar od Boha“, nyní také útočí na pobřeží. obývají vody Pasacao Camarines Sur.
Jen velmi málo lidí na světě mělo příležitost setkat se s těmito sladkými, úžas vzbuzujícími obry. Jsem proto hrdý, že mi chybí jen jeden bod od kariérního rekordu velkého mořského průzkumníka Jacquese Cousteaua, který přiznal, že se s velrybím žralokem setkal pouze dvakrát v životě.
Z přístavu Pasacao jsme odjeli v 7:30 a do Tinalmudu jsme dorazili téměř v 10:00. Byl slunečný den, ale vlny byly obrovské a my jsme cestovali míli od břehu. V polovině jízdy nás dotčený vůdce našich vojenských eskort, poručík Alcala, požádal, abychom si oblékli záchranné vesty. V tu chvíli jsem trochu litoval, že jsem si musel vzít svou videokameru a notebook; Nerad jsem je nechával v autě, které bylo zaparkované v přístavu Pasacao.
V polovině odpoledne byly vlny na naší zpáteční cestě ještě větší. Pár minut na cestě domů jsem se zeptal ještě starostlivějšího poručíka Alcala, jestli by zvážil návrat a počkat na ráno příštího dne, kdy budou vlny snesitelnější. Ne, náš navigátor (voják z Catanduanes) je odborník, ujistil mě. Požádal nás však, abychom seděli velmi blízko podlahy bancy. Takže odcházíme, není cesty zpět. Připravil jsem se, že ztratím své oblíbené přenosné pomůcky pro případ, že bychom museli doplavat ke břehu, když se loď převrhla.
Téměř hodinu všichni mlčky sledovali velké vlny a cítili, jak motorizovaná banca obratně manévruje vlnami velkých vln. Pak se ze zadní části lodi ozvaly vzrušené hlasy: “May butanding.” Opravdu tam byl, žralok velrybí, velký jako bantamové auto, ve všech ohledech vypadal jako zázrak, který vidím jen na fotkách a videích, cestoval s námi bok po boku. Bylo to tak blízko, jen pár stop od pravé podpěry. Pokud se žralok velrybí jen dotkne člunu, mohl by se převrátit a vyhodit nás všechny na otevřené moře. Namířil jsem videokameru na žraloka velrybího, ale ten najednou zmizel.
O chvíli později se letmo objevila o 10 metrů dál a stále cestovala s námi. Voják za mnou řekl: “Ginagabayan tayo (Vede nás/chrání nás).”
Žralok velrybí se naposledy objevil asi 100 metrů před námi a hravě plul s obrovskými vlnami. Chvíli se na nás dívalo a zmizelo jako šplouchnutí. Tato bytost by nám mohla říkat: “Toto je moje doména a jste vítáni.”
Mohlo by nám to přát i “Von Voyage”. O dvě vyčerpávající hodiny později jsme dorazili do přístavu Pasacao. A v bezpečí na břehu, jedině tak bych vám mohl poděkovat.